Historie
Visíme na společném laně
Seznamte se
Na mimopražské rockové kapely se téměř vždy pohlíželo s despektem.
Co je provinční, je nezajímavé a bezpohlavní - razili svůj odsudek zhýčkaní kritici ve svém hávu neomylnosti. Jejich právo na vlastní názor se však mnohdy neslučovalo s míněním širší veřejnosti. To některé kapely inspirovalo k vlastní cestě za úspěchem a časem produkovaly kvalitnější muziku než obyčejný rámus na vesnických tancovačkách.
Těžko nyní lokalizovat kapelu Rock Revival Band, když do této původně severočeské hudební formace přibyli Středočeši. Buď jak buď, hlavně že jí muzika šlape. Ne vždy tomu tak bylo. Ideál se hledá nejen s příslovečnou lucernou ve tmě a leckterá kapela i tvrdě narazila. Ať už na vlastní soudnost, či pomíjivý úspěch z několika povedených koncertů a potlesku místních krásek. Rock Revival Band si na téměř dvacetileté dráze rovněž „užil" své porodní bolesti, než alespoň trochu slušný výsledek vybudil kýžené ohlasy. Čas je ale mrcha neúprosná a na původním lesklém břitu se začala objevovat první koroze. Z rozdováděných mladíků se postupně stávali živitelé rodin, a někteří proto ohlásili konec. Zbylí členové kapely si mohli vybrat - rozejdeme se, nebo zafoukáme do ohniště. Udělali to druhé. A s ještě větší vervou než kdykoli předtím.
Neúnavný kapelmajstr Jan Voráč, občanským povoláním chirurg, provedl radikální řez. Špatné ven, dobré dovnitř. Následovalo období hledání nových nadšenců, kteří nechtěli své působení v RRB využít jen pro líbivou pozornost jinak nedobytných ženských pevností. V roce 1997 přišel do kapely František Hejda, bývalý hráč v bluesových souborech. Svou basovou kytaru prý považuje nejen za výdělečného člena rodiny. „Samozřejmě že muzicírování nelze filtrovat jen přes pohled na peníze. Mám je sice rád, ale jsem ještě radši, když nežiju s pocitem, že jsem v kapele do počtu," vyznal se nynější podnikatel. Dlužno dodat, že muziku svou basou tvrdí víc než dobře. Musí. Dostal by padáka. Ve stejném roce nabídl své služby i Miroslav Jirásek. Tento poněkud stále pesimisticky naladěný maník, provozovatel nahrávacího studia KUFR a hráč na bicí nástroje, věří jen tomu, na co si může sáhnout. Mnohdy jsou jeho obavy na místě, ale do budoucnosti se hledět musí...„Já vím, že s optimismem. Ale kluci někdy svět vidí jen v růžových barvách a polovina našich cílů pak nemusí vyjít. Teď mám třeba obavy, aby naše další koncertování v Praze před mnoha tisíci diváky dopadlo dobře," nechal se slyšet a svraštil přitom ustaraně čelo.
Malá odbočka - po obrovském koncertním úspěchu RRB na Silvestra na Václavském náměstí nadšeně tleskalo bezmála tři sta tisíc lidí. Miroslav Jirásek se moc neradoval. Prý někde u svatováclavské sochy zpoza svých bubnů zahlédl dvojici milenců, která se raději muckala, než by vnímala předestřený silvestrovský hudební nářez. Kapela prý asi bude muset na sobě víc pracovat.
Retrospektivní pohled do historie Rock Revival Bandu přece jen vykázal klady, ze kterých se dá těžit dodnes. Saxofonista a kytarista Jiří Štíbr se svým bezbranným úsměvem sňatkového podvodníka zapadl do kapely rychle. Je její součástí od roku 1987, předtím zkoušel alternativní muzicírování po barech. I to je zkušenost. Na velkých koncertních pódiích dnes působí uvolněně. Určitě i proto, že se šťastně oženil. „Jsem sice v kapele nejmladší, ale pojídat kojeneckou výživu odmítám. Jsem rád, že už to ostatní členové respektují," suše poznamenává benjamínek.
Rok 1983 znamenal pro klávesistu Petra Řepíka jistý zlom. Zčistajasna se dozvěděl, že by se měl dostavit na konkurz na uvolněné místo. Ten se konal v době plné emocí členů skupiny z nenadálé smrti svého parťáka. „Těžko se vstupuje do prostředí, kde ještě vládl smutek a každý můj tón kluci srovnávali s mým předchůdcem. Nakonec řekli ‚bereme tě'. Určité napětí opadlo až po čase," přiznává své pocity dnešní ekonomický náměstek pražského Metrostavu. Věkový průměr této hudební formace je bezmála čtyřicet let. Dost na to, aby rozum zvítězil nad zbytečnými rozmíškami. Jak členové RRB říkají, už není čas na pitominy a visíme na společném laně.
A na společném laně viseli do konce jara roku 2009, kde nastal zvrat pro kapelu jako takovou, po krátké těžké nemoci zemřel klávesák Petr Řepíček. A potápějící se loď opustili ještě další členové.
Těžko nyní lokalizovat kapelu Rock Revival Band, když do této původně severočeské hudební formace přibyli Středočeši. Buď jak buď, hlavně že jí muzika šlape. Ne vždy tomu tak bylo. Ideál se hledá nejen s příslovečnou lucernou ve tmě a leckterá kapela i tvrdě narazila. Ať už na vlastní soudnost, či pomíjivý úspěch z několika povedených koncertů a potlesku místních krásek. Rock Revival Band si na téměř dvacetileté dráze rovněž „užil" své porodní bolesti, než alespoň trochu slušný výsledek vybudil kýžené ohlasy. Čas je ale mrcha neúprosná a na původním lesklém břitu se začala objevovat první koroze. Z rozdováděných mladíků se postupně stávali živitelé rodin, a někteří proto ohlásili konec. Zbylí členové kapely si mohli vybrat - rozejdeme se, nebo zafoukáme do ohniště. Udělali to druhé. A s ještě větší vervou než kdykoli předtím.
Neúnavný kapelmajstr Jan Voráč, občanským povoláním chirurg, provedl radikální řez. Špatné ven, dobré dovnitř. Následovalo období hledání nových nadšenců, kteří nechtěli své působení v RRB využít jen pro líbivou pozornost jinak nedobytných ženských pevností. V roce 1997 přišel do kapely František Hejda, bývalý hráč v bluesových souborech. Svou basovou kytaru prý považuje nejen za výdělečného člena rodiny. „Samozřejmě že muzicírování nelze filtrovat jen přes pohled na peníze. Mám je sice rád, ale jsem ještě radši, když nežiju s pocitem, že jsem v kapele do počtu," vyznal se nynější podnikatel. Dlužno dodat, že muziku svou basou tvrdí víc než dobře. Musí. Dostal by padáka. Ve stejném roce nabídl své služby i Miroslav Jirásek. Tento poněkud stále pesimisticky naladěný maník, provozovatel nahrávacího studia KUFR a hráč na bicí nástroje, věří jen tomu, na co si může sáhnout. Mnohdy jsou jeho obavy na místě, ale do budoucnosti se hledět musí...„Já vím, že s optimismem. Ale kluci někdy svět vidí jen v růžových barvách a polovina našich cílů pak nemusí vyjít. Teď mám třeba obavy, aby naše další koncertování v Praze před mnoha tisíci diváky dopadlo dobře," nechal se slyšet a svraštil přitom ustaraně čelo.
Malá odbočka - po obrovském koncertním úspěchu RRB na Silvestra na Václavském náměstí nadšeně tleskalo bezmála tři sta tisíc lidí. Miroslav Jirásek se moc neradoval. Prý někde u svatováclavské sochy zpoza svých bubnů zahlédl dvojici milenců, která se raději muckala, než by vnímala předestřený silvestrovský hudební nářez. Kapela prý asi bude muset na sobě víc pracovat.
Retrospektivní pohled do historie Rock Revival Bandu přece jen vykázal klady, ze kterých se dá těžit dodnes. Saxofonista a kytarista Jiří Štíbr se svým bezbranným úsměvem sňatkového podvodníka zapadl do kapely rychle. Je její součástí od roku 1987, předtím zkoušel alternativní muzicírování po barech. I to je zkušenost. Na velkých koncertních pódiích dnes působí uvolněně. Určitě i proto, že se šťastně oženil. „Jsem sice v kapele nejmladší, ale pojídat kojeneckou výživu odmítám. Jsem rád, že už to ostatní členové respektují," suše poznamenává benjamínek.
Rok 1983 znamenal pro klávesistu Petra Řepíka jistý zlom. Zčistajasna se dozvěděl, že by se měl dostavit na konkurz na uvolněné místo. Ten se konal v době plné emocí členů skupiny z nenadálé smrti svého parťáka. „Těžko se vstupuje do prostředí, kde ještě vládl smutek a každý můj tón kluci srovnávali s mým předchůdcem. Nakonec řekli ‚bereme tě'. Určité napětí opadlo až po čase," přiznává své pocity dnešní ekonomický náměstek pražského Metrostavu. Věkový průměr této hudební formace je bezmála čtyřicet let. Dost na to, aby rozum zvítězil nad zbytečnými rozmíškami. Jak členové RRB říkají, už není čas na pitominy a visíme na společném laně.
A na společném laně viseli do konce jara roku 2009, kde nastal zvrat pro kapelu jako takovou, po krátké těžké nemoci zemřel klávesák Petr Řepíček. A potápějící se loď opustili ještě další členové.
Zkušebna tak zůstala opuštěná zhruba třičvrtě roku. Kapelmajstr Jan Voráč a bubeník Míra Jirásek však nezaháleli, a tak kapela opět zkouší a hraje v nové sestavě. Kytara Václav Friebert a basová kytara Robert Beckl. Kapela nabídne nové aranžmá a spoustu nových pecek jak známých tak vlastních.
Jo a máme nového klávesáka A MLADÝHO
